Skutky 15,8
Náš Bůh je „Bůh, jenž zná srdce“. Svědectví Písma je v této věci velmi jasné. Král David napomínal svého syna Šalomouna, aby sloužil Bohu svých otců celým srdcem a ochotnou myslí, „neboť všecka srdce zpytuje Hospodin a všeliká mysli tanutí zná“ (1. Par. 28,9). Náš Bůh zná nejen jednání, ale také motivy a vnitřní pohnutky člověka: „Já Hospodin, který zpytuji srdce, a zkušuji ledví, tak abych odplatil jednomu každému podle cesty jeho, podle ovoce skutků jeho.“ (Jer. 17,10) Opět vidíme tuto charakteristiku našeho Boha zdůrazněnou, když vyvoloval Davida za krále. Tehdy řekl Samuelovi: „Člověk zajisté hledí na to, co jest před očima, ale Hospodin hledí k srdci.“ (1. Samuelova 16,7) Ve službě Pána Ježíše na zemi vidíme, že znal srdce lidí, neboť „on věděl, co by bylo v člověku“ (Jan 2,25). Pán Ježíš jednou řekl jednomu člověku, že jeho hříchy jsou odpuštěny. Zákoníci byli tímto výrokem Pána šokováni. Ale Pán, „vida jejich myšlenky“, uzdravil toho člověka v jejich přítomnosti (Mat. 9,1-5). Při jiné příležitosti měl Šimon farizeus kritické myšlenky o Pánu Ježíši ohledně ženy, která byla hříšnice. „I odpověděv Pán“, na Šimonův nevyslovený názor, vyprávěl podobenství (Luk. 7,36-40). V našich dnech, když Duch Svatý se za nás přimlouvá, dělá to v souladu s úmyslem Boha, „který jest zpytatel srdcí“ (Řím. 8,27). Jak blažení jsme, že máme Jeho, jenž zná naše nejhlubší potřeby! Učedníci se na Něho obrátili a řekli: „Ty, Pane, všech srdcí zpytateli“, když se modlili v horním pokoji (Skutky 1,24). Jak je to obdivuhodné, a přece vážné, vzývat „Boha, jenž zná srdce“. Přichází den, „kdy souditi bude Bůh tajné věci lidské… skrze Ježíše Krista“ (Řím. 2,16), neboť „není stvoření, které by nebylo zjevné před obličejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterém je řeč naše“ (Židům 4,13). B. Reynolds,TLIN,5/12/2011