1. Mojžíšova 19,29
Abraham má starost o svého synovce Lota. Ten se usadil se svou rodinou v Sodomě. A nyní Bůh ohlásil soud nad tím bezbožným městem. Tu se Abraham za Lota přimlouvá. Bojuje s Bohem v modlitbě. A potom přichází okamžik soudu – tak jak to Bůh předpověděl.
Bůh provádí soud nad hříšnými městy Sodomou a Gomorou: s plnou tvrdostí, bez dalšího odkladu. – A přece, co je s Lotem? Kde ten zůstal? Abraham vidí, že města leží v sutinách a popelu. Zahynul snad Lot s ostatními obyvateli? – V pozdějším průběhu historie nečteme, že by se Abraham a Lot ještě jednou setkali. Zřejmě už neměli žádný kontakt.
Abraham se předtím za Lota modlil a snažně prosil. Vyslyšel Bůh jeho modlitbu? Abraham to nejdříve nevěděl. My to ale víme: „Bůh se rozpomenul na Abrahama.“ Ne, jeho přímluva nebyla nadarmo. Bůh přirozeně „myslel“ také na Lota, ale Písmo svaté se vědomě vyjadřuje jinak: „Bůh se rozpomenul na Abrahama.“
To je útěcha pro všechny, kdo se s přímluvou zastávají druhých – svých dětí, svých rodičů, svých známých a příbuzných. Ne vždy se ovoce našich modliteb ihned ukáže. To ani nemusí. Vždyť Bůh nás chce přece udržovat v ustavičné závislosti na sobě. – Věčnost jednou zjeví, jakými cestami Bůh vedl nás a Svůj lid. Pak bude každý z nás beze zbytku přesvědčen o tom, že Boží jednání bylo moudré a správné.
DHIN,20/9/2016