Žalm 22,7 – BK, ČSP
Pro Pána Ježíše to byla hluboká bolest, že byl odmítnut, opovržen a nakonec přiveden na kříž Svým lidem, který chtěl zachránit. Přišel, „aby dáno bylo umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich“. Avšak když k nim přišel, do Svého vlastnictví, tu oni Jej nepřijali (Lukáš 1,77; Jan 1,11).
Jak Pán trpěl, když viděl, co způsobil hřích v Jeho lidu. Hluboký soucit a otřesení Ho zachvátily při pohledu na mnohé nemocné a posedlé v Jeho lidu. Právě proto, že Svůj lid tak velmi miloval, znamenal pro Něho tento hrozný stav velké trápení. Proto přišel, aby za ně zemřel a zachránil je od jejich hříchů.
Nechtěl, aby všichni zahynuli. Nejvyšší kněz Kaifáš o tom musel prorokovat: „Je užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všechen tento národ zahynul.“ (Jan 11,50)
Cítíme trochu, jak hluboce to našeho Pána bolelo, když se lid nakonec postavil proti Němu a volal: „Ukřižován buď!“ a: „Krev jeho na nás i na naše dítky.“ (Matouš 27,23.25)? A když Boží Syn potom visel na kříži a trpěl, posmívali se Mu: „I stál lid, dívaje se.“ (Lukáš 23,35)
V nynější době se, žel, nechají zachránit z Jeho izraelského národa jen jednotlivci; ti ale jsou připojeni k Jeho Církvi. Brzy však – po soudu nad Antikristem a nevěřícími Židy – bude přijat také „vším Izraelem“ (Římanům 11,26)! On po tom touží, aby se naplnila slova: „Každý vzývati bude jméno mé, a já vyslyším jej. Řeknu: Lid můj jest; a on dí: Hospodin jest Bůh můj.“ (Zachariáš 13,9)
DHIN,18/9/2016