Jeden manželský pár kuje plány! Pak se vydávají na cestu do cizí země! – O mnoho let později je ten muž mrtvý a žena je na zpáteční cestě do staré vlasti…
Elimelech a Noémi vyšli společně do domněle lepší budoucnosti. Avšak byla to cesta bez Boha! Zdánlivě neměl žádný z nich námitky, ani jeden z nich tomu druhému nebránil. Domnívali se, že jdou prázdní (v Izraeli byl hlad) a že se stanou plní (v Moábské zemi je chléb). Později musí Noémi vyznat, že to bylo právě naopak: „Vyšla jsem plná, teď pak prázdnou mne zase Hospodin přivedl.“ (21. v.) Muž a synové jsou mrtví a pro ni se zdá být všechno ztraceno! – Avšak její vyznání obsahuje něco nového: Teď ví, že ona šla a že Hospodin ji přivedl zpět. Něčemu se naučila a učí se dále.
Jako manželé můžeme učinit společně chybná rozhodnutí! Rozhodnutí bez modlitby a bez Boha! Tu muž vede chybně a žena ho nezadrží! Anebo si ona zahrává s cizími věcmi, a on k tomu mlčí! Tu jeden odchází z cesty, a ten druhý to nepozoruje (Židům 12,13).
Jestliže jsme ve svém manželství zůstali ochráněni – pak je to milost! A jestliže jsme učinili nějaké „moábské rozhodnutí“ – pak tu je milost pro cestu zpět! „Nepřestávají zajisté slitování jeho, ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.“ (Pláč 3,22.23) DHIN,16/9/2016