2. Mojžíšova 14,10.31
Můžeme si dobře představit tu situaci: Farao předvádí své svaly – a izraelský lid se bojí!
Po mnoho let byli otroky v Egyptě; potom způsobil Bůh zázrak a Farao je nechal jít. V noci vyrazili se svými zavazadly – těžkopádná karavana s dětmi, zvířaty a domácím nářadím. Vojáků byl nedostatek, zbraně nebyly.
Náhle je za nimi Farao: „Šest set vozů vybraných i všecky vozy Egyptské, nad nimiž nade všemi byli hejtmané.“ (verš 7) Izrael cítí v zádech Faraonův dech: všemu je konec! Sen o svobodě končí – Boží sliby se jeví jen jako mýdlové bubliny!
Mojžíš je povzbuzuje: „Nebojte se, stůjte a vizte spasení Hospodinovo, které vám způsobí dnes.“ (verš 13) Bůh je chrání pomocí oblakového sloupu a rozděluje před nimi moře. Lid prochází a je v bezpečí. Egyptští je pronásledují a ve vodě zahynou. Když Izrael prožil tuto velkou Boží moc, tu „bál se lid Hospodina“ (verš 31).
První bázeň vyrostla z okolností života a pozorování. Vlévala strach a ochromovala. Druhá bázeň vyrostla z Božího jednání a Boží velikosti. Ta se ukázala v uctivosti a silné důvěře. První bázni Bůh vyšel vstříc povzbuzením a útěchou; v té druhé bázni „zpíval Mojžíš a synové Izraelští píseň Hospodinu“ (kap. 15,1).
DHIN,14/9/2016