Jakuba 3,8; 4,11
To jsou velmi vážná slova. Kdybychom žili vědomě v Boží přítomnosti, naše slova by byla zvažována Jeho myšlenkami o nich, a nikoli naší chybující lidskou mírou.
Kdo z nás netrpěl tak či onak tím, že někdo chybně užíval tento malý úd? Nevím o žádné věci, která může způsobit více bídy mezi Božím lidem, než špatné užívání jazyka. Mluvím o malých našeptáváních a narážkách a zbytečném opakování toho, co nesměřuje k upevnění lásky. Pouhé vystříhání se otevřených pomluv nebo potupné řeči nestačí!
My všichni víme, že zvyk kritizovat jeden druhého je špatný, a přece jak mnoho se to činí! Někdy se to může dělat bezmyšlenkovitě, ale je-li tomu tak, pak si uvědomme, jakou škodu to působí. Škodí to vlastní duši a má to zhoubný vliv na druhé. Nevyhnutelně to ničí svaté náklonnosti a ochromuje to shromáždění.
Může to také zničit svědectví rodiny, jestliže je to tam dovoleno. Prosím vás, rodiče, kteří milujete Pána a přejete si vychovávat své děti, aby chodily s Ním, abyste nemilosrdně odstranili kritizování ve svých domovech a u svého stolu. Neučiníte-li to, zničí to veškerou duchovnost vašeho domu.
Někdy smíme ulehčit svým srdcím u někoho, o němž věříme, že připojí svou modlitbu k naší. Ale není tu absolutně žádné oprávnění k tomu, abychom odkrývali chyby a selhání druhých, pokud si nejsme absolutně jisti, že nepůjdou nikam jinam, než jen k trůnu milosti. Kdybychom jen na toto pamatovali, kolika trápení bychom mohli být ušetřeni! TLIN,10/11/2011