Matouš 26,14-16
Jidáš Iškariotský je někdy představován soucitným způsobem jako svedený jednotlivec, jako revolucionář nebo dokonce jako hrdina! Často je kladena otázka: Proč zradil Jidáš Krista? Bylo vytvořeno mnoho teorií pro vysvětlení jeho jednání. Jedna z vracejících se teorií je ta, že jako vlastenec byl zklamán, když si uvědomil, že se království neukáže tak, jak doufal. Na základě toho se prohlašuje, že jeho hořké zklamání ho obrátilo proti Pánu Ježíši. Problémem u této teorie je to, že o tom v Novém zákoně není ani zmínka.
Zpráva Písma o tom, co se událo, je jasná. Právě před domluvou zrádce s nejvyššími kněžími Marie z Betany pomazala hlavu Pána vzácnou mastí. Učedníci, vedeni Jidášem, protestovali, že Mariino jednání je plýtvání a že ta alabastrová nádoba s mastí mohla být prodána a peníze dány chudým (Jan 12,4-5). O Jidášovi čteme, že byl „pokladník“, ale že z měšce kradl peníze (Jan 12,6) – že to byl neobrácený zloděj!
Ihned po Mariině skutku oddanosti čteme, že Jidáš Iškariotský šel k nejvyšším kněžím a hledal „příhodného času, aby ho zradil“. Jeho chamtivé srdce bylo zklamané kvůli ztrátě té ceny, a tak zradil Pána za peníze, aby uspokojil svou lakotnost. Satan do něho vstoupil, aby vykonal ten zlý čin (Jan 13,27), užil ho jako svůj nástroj, a potom ho odhodil. – Tak „syn zatracení“ odešel „na místo své“ (Jan 17,12; Skutky 1,25). Jak je to vážné!
B. Reynolds,TLIN,5/11/2011