Daniel 9,8,9
Pán oslovuje Daniele v 1. kapitole: „Danieli, muži velmi milý.“ (10. verš) Ne že by Daniel byl bez hříchu. Nikoli, ale on nejenže před Bohem vyznal svou vlastní hříšnost, ale také hříchy všeho izraelského lidu. Daniel sám byl odveden do vyhnanství jako docela mladý muž. Jeho osobní podíl na vině lidu mohl být tedy jen velmi nepatrný. Přesto nedával odpovědnost za stav svého lidu druhým, nýbrž viděl se před Bohem zajedno s provinilým národem!
Daniel viděl mnoho důvodů pro to, aby se modlil: „Nám, ó Hospodine, sluší zahanbení tváří.“ Neboť Izrael byl Boží vyvolený lid, a Daniel patřil k tomuto lidu. Byl jeho součástí a miloval ho. A protože Izrael svou vinu před Bohem nevyznal, činil to Daniel ze svaté lásky na místě Izraele. Pán Ježíš pro nás učinil ještě více: Nejenže před Bohem vyznal naše hříchy (srovnej se 3. Mojžíšovou 16,21), nýbrž nesl je také za nás jako náš zástupce v Božím soudu. To mohl udělat jen bezhříšný Zástupce. – Daniel mohl hříchy lidu sice vyznat, ale nemohl je nést, tak jako Kristus nesl naše hříchy.
Nevede nás Danielův příklad k tomu, abychom před Bohem vyznávali to velké selhání Božího lidu dnes jako svůj hřích? Vždyť jsme přece část tohoto lidu, a proto jsme odpovědni za celek. Proto bychom měli před Bohem vyznávat neposlušnost Božího lidu a modlit se za všechny svaté.
DHIN,8/9/2016