Lukáš 24,24
„Jeho ale neviděli.“ To se nám může stát, že hledáme Pána – a nenajdeme Ho. V čem to může spočívat? Jedna možná příčina je ta, která je zde. Člověk Ho hledá na chybném místě, hledá živého mezi mrtvými. Ježíš vstal, ale učedníci nevěnovali slovům andělů víru: „Není ho tuto, ale vstal jest.“ (verše 5 a 6)
Tak se stalo, nejenže některé ženy byly časně ráno v neděli u Ježíšova hrobu a nalezly ho prázdný, nýbrž že tam šli i někteří jiní učedníci – a vrátili se s výsledkem, že „Jeho ale neviděli“.
Byla to dobrá nebo špatná zpráva? Na jednu stranu dobrá: Ježíš už není v hrobě. Živý už není mezi mrtvými. On žije! Provždy! Na druhou stranu – nikoli, ani na druhou stranu to není špatná zpráva. Ale přece smutná, že učedníci na cestě do Emaus stále ještě nerozuměli, že takto není možné Ježíše nalézt. Tuto výčitku jim Pán musel učinit: „Ó nesmyslní a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, co mluvili proroci!“ Nalézt a vidět Ježíše je věc víry.
Neznáme to též? Jsme zaměstnáni svými zkušenostmi nebo svými očekáváními, možná naplněni starostmi nebo zármutkem. A přes to vůbec nepozorujeme, že Ježíš sám se k nám už dávno přiblížil a jde s námi (verš 15). On je tu! Ptá se po nás. Jemu na nás záleží. – Nechme si otevřít oči srdce, abychom viděli Ježíše, aby byla dána odpověď na Jeho přání mít s námi obecenství.
DHIN,6/9/2016