1. říjen

Ale i ženy některé z našich zděsily nás, které ráno byly u hrobu. A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že také vidění andělské viděly, kteří praví, že by živ byl. I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jak pravily ženy, ale jeho neviděli. Tedy on řekl jim: Ó nesmyslní a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, co mluvili proroci. Zdali nemusil těch věcí trpěti Kristus a vjíti v slávu svou?      Lukáš 24,22-26

Ti učedníci uvěřili, že Ježíš je Kristus, ale viděli, jak byl zajat, jak s Ním zle nakládali a vydali Ho Římanům, aby byl popraven. Viděli Ho umřít na kříži a všechny jejich naděje se zhroutily. Když k nim přišel nepoznán, ti dva před Ním vylévali vše, co bylo v jejich zlomených srdcích ohledně jejich Pána Ježíše a zpráv o prázdném hrobu. Zapomněli, že jim předem řekl, že se to vše stane! Zatím co jejich srdce byla stále bolavá, On jim začal sloužit tím, že jim otevíral Slovo a jemně je káral kvůli jejich nedostatku víry.

Jsme my jiní? Cožpak není pravda, že když my máme období zármutku, vděčíme za svoje těžkosti především nesmyslné pomalosti věřit Božím zaslíbením, která jsou pro nás uchována v Jeho slově? A nemáme my křesťané mnoho zaslíbení, kterých se můžeme chopit? Je nám slíbeno, že náš Pán nás ani nezanechá, ani neopustí (Židům 13,5).

Jestliže jste spaseni, nemusíte se nikdy bát. My křesťané nikdy nebudeme ve svém životě opuštěni, ať přijde cokoli, a Pán brzy přijde a vezme nás, abychom provždy byli s Ním. Řekl nám, že nám odešel připravit místo a že opět přijde, aby nás vzal k sobě, abychom byli tam, kde je On (Jan 14,3).

Proč bychom kdy měli být úzkostní nebo bázliví, když máme taková zaslíbení? Nesmíme být pomalí k věření Jeho zaslíbením!

S. J. Faulkner,TLIN,29/10/2011