2. Královská 2,6
Předání štafety při štafetovém běhu na 4 krát sto metrů. Štafetový kolík putuje od jednoho běžce k dalšímu. Tak i zde. Předání štafety od jednoho služebníka k druhému – od starého k mladému.
Jaké myšlenky a pocity má Eliáš na této poslední cestě? Hledí vděčně zpět s vědomím: „Moje služba končí, nyní chce Bůh použít někoho jiného?“ Je smutný nebo cítí ulehčení? Raduje se?
Eliáš a Elizeus šli z Galgala přes Bethel do Jericha, nyní jdou dále k Jordánu. Jdou oba spolu: zde jeden vyzrálý, starý služebník svého Boha – tam mladý, ale Bohem povolaný a připravený služebník. Mladší toho staršího nezapudil a ten starší mladšímu neodepřel důvěru. Ne! Bůh povolal Elizea „za proroka“ místo Eliáše; nyní Elizeus „šel za Eliášem a přisluhoval jemu“ (1. Královská 19,16.21). Nyní má Eliáš jít a Elizeus má převzít službu (2. Královská 3,11).
Také mezi Božími dětmi starší služebníci Pána odstupují. Při všem zármutku se radují, když vědí, že Bůh nyní postavil mladší k úkolům v Božím lidu. Byli společně na cestě, naučili se vzájemně se oceňovat a milovat – nyní mohou jedni odevzdat a druzí převzít.
Pavel při předávání své štafety Timoteovi myslí už na příští změnu: „Co jsi slyšel ode mne před mnohými svědky, svěřuj to lidem věrným, kteří by způsobní byli i jiné učiti.“ (2. Timoteovi 2,2). Máme i my tuto perspektivu?
DHIN,3/9/2016