Kdo může vypravit cenu toho, když máme někoho, kdo skutečně umí učinit naše radosti a trápení svými vlastními? Díky Bohu, my máme Jednoho v Osobě našeho velebeníhodného Pána Ježíše! On je dokonalým příkladem toho, co říká náš verš. Ačkoli Ho nemůžeme vidět svýma tělesnýma očima, přece víra může zakoušet všechnu vzácnost a moc Jeho dokonalého soucitu.
Jestliže je naše víra prostá a jako víra dítěte, můžeme přijít od hrobu, kam jsme právě položili tělesnou schránku našeho milovaného, k nohám Ježíše, a tam vylit úzkost osamělého a opuštěného srdce. Nesetkáme se tam s žádným odporem, bezcitnou výčitkou kvůli naší pošetilosti a slabosti, že to tak hluboce cítíme, ani s žádným neohrabaným úsilím říci něco vhodného, žádnou trapnou snahou říci nějaké vyjádření kondolence. Ach nikoli! Ježíš ví, jak soucítit se srdcem, které je potřené a skloněné pod těžkou váhou utrpení. Má dokonalé lidské srdce. Jaké vzácné pomyšlení!
Snad to zde na zemi nadarmo hledáme, nejen ve světě, ale i ve shromáždění. Snad tu je skutečné přání mít soucit, ale je to spojeno s naprostou neschopností. Jak ten, kdo nic neví o mém trápení ani o jeho prameni, může se mnou soucítit? A i kdybych mu o tom pověděl, jeho srdce může být tak zaměstnáno, že nemá pro mne ani místo ani čas.
Ne tak tomu je u toho dokonalého Člověka, Krista Ježíše. Ten má jak místo, tak i čas pro každého z nás. Nezáleží na tom, kdy, jak anebo s čím přijdeš. Ježíšovo srdce je vždy otevřené. Proto jsme-li v trápení, měli bychom jít přímo k Ježíšovým nohám. On osuší naše slzy, zmírní naše trápení, uzdraví naše rány a vyplní naši prázdnotu. Kéž nás Duch vede k tomu, abychom zakoušeli toto potěšování! C. H. Mackintosh,TLIN,27/10/2011