Marek 1,31
Jak působivé je hledět na Pána Ježíše jako na dokonalého Božího Služebníka na zemi! Stále byl plný vnitřního soucitu a milosrdný, když se setkal s vnějšími těžkostmi a s mnohými vnitřními potřebami lidí. „On vzal na se mdloby naše, a neduhy nesl.“ (Matouš 8,17) Vždy v nich viděl hořké následky hříchu.
Jak často Pán v této neúnavné službě vztahoval Své pomáhající ruce, aby v milosrdenství a božské moci zachránil lidi, aby je uzdravil nebo osvobodil! Tím hlouběji musel proto předem pociťovat to, že Jej už brzy hrubé ruce lidí ukřižují, a „zprobíjejí“ Jeho ruce a Jeho nohy (Žalm 22,17).
Petrova tchyně ležela v posteli nemocná s horečkou a už nějakou dobu nemohla vykonávat svou obvyklou domácí službu. Tu lze dobře rozumět tomu, že se obrátili na Pána Ježíše. Když On přistoupil, uchopil nemocnou za ruku a postavil ji, a „hned“ byla uzdravena. Nyní mohla opět být činná pro druhé – a především pro Toho, jehož takovým způsobem poznala.
Nespočívá v této události i pro nás duchovní význam? Když zpozorujeme, že v životě některého blízkého věřícího došlo k „poruše“, která zbraňuje Bohu libé a plodné službě, pak nechtějme váhat a prosme Ho, aby On „uzdravil“. Jemu to není obtížné, vztáhnout Svou ruku. Odstraní to, co překáží, uvolní pouta, takže opět můžeme radostně sloužit k Jeho cti a k požehnání pro lidi.
DHIN,2/9/2016