Zjevení 2,17
Manna ukazuje na Božího Syna, který přišel v těle, aby dal život našim duším, a na Jeho vstoupení do všech našich okolností. Je to opatření pro naše každodenní chození v poušti, neboť nalézáme, že se o manně mluví ve spojení s Ježíšem jako živým chlebem z nebe.
Ale co to byla skrytá manna? Manna pro Izrael byla na zemi kolem tábora; a oni ji měli každý den sbírat jako svou potravu. A tak podobně má být Kristus každodenní potravou pro duši v poušti tohoto světa; ale to není ta skrytá manna. Zlaté vědro manny bylo položeno před Boha, a když se Izraelité dostali do země, měli to mít jako upomínku na to, čím se sytili na poušti. Skrytá manna je vzpomínkou na utrpení Krista zde na zemi, památkou toho, čím Kristus byl na poušti jako Člověk, jako pokorný, trpící Člověk, ale který je přece Božím věčným zalíbením v nebi. V našem věčném postavení ten, kdo zvítězil, kdo byl věrný v oddělení pro Krista v tomto světě, bude mít věčný požitek z obecenství s Bohem v Jeho zalíbení v Kristu, jenž zde kdysi pokorně žil.
Jestliže chodíme věrně se zavrženým Kristem, budeme se takto v duchu těšit z Krista zde dole; ale nemůžeme se z Něho ve své duši těšit, jestliže jsme nějak spojeni s bezbožností ve světě. Avšak budeme se Jím sytit tou mírou, jak si v duši přivlastňujeme tajemství toho, čím zde byl Kristus. To nemůžeme dělat, jestliže chodíme v duchu světa. Někdo může říci, že pravda je velmi krásná; ale jestliže sytí jen představivost, nebude mu k ničemu dobrá.
J. N. Darby,TLIN,23/10/2011