3. Mojžíšova 23,11
Jinou velkou myšlenkou, kterou zde máme před sebou, je „přijetí“. Hledíme nahoru a vidíme oslaveného Člověka v Boží přítomnosti, v plné záři božské přízně. A když tam na Něho hledíme, myslíme na ten krásný verš: „vzácné nás učinil v tom nejmilejším“ (Ef. 1,6). Jak je to nyní s našimi hříchy? Když byl Kristus vzkříšen z prostřed mrtvých, je nyní aktivní v uvádění do účinnosti všeho, co Jeho smrt zajistila pro Boží slávu a pro požehnání člověka. On vešel k Bohu; kněžství bylo uvedeno v činnost; člověk byl přijat; a tak byla otevřena cesta pro přístup skrze oponu, aby mohla být uskutečňována služba Bohu v kněžském velebení.
„Kterého dne obraceti budete snopek ten, téhož zabijete beránka ročního bez poskvrny v oběť zápalnou Hospodinu. Též i oběť suchou jeho, dvě desetiny mouky bělné olejem zadělané, v oběť ohnivou Hospodinu u vůni příjemnou, a mokrou oběť jeho, vína čtvrtý díl míry hin.“ (verše 12-13) V těchto obětech, přinesených spolu se snopkem prvotin, máme v předobrazu ukázáno vše, co bylo vykonáno pro slávu a radost Boha v životě našeho Pána, v Jeho účinné smrti a v Jeho vzkříšení.
Jestliže máme mít plný zisk ze všeho toho, co Bůh zajistil skrze vtělení Svého Syna, musejí život, smrt a vzkříšení našeho Pána být v našich srdcích drženy pospolu. Všechny jsou viděny společně a mají slavnou odpověď v Synu, oslaveném Člověku na Boží pravici. Právě dokonale bezhříšný život našeho Pána dal Jeho smrti její účinnost, a odpověď na to vše je nyní viděna v Kristu ve slávě. G. Davison,TLIN,8/10/2011