Jan 1,18
Bůh je světlo a láska (1. J. 1,5; 4,8.16). Kdo kromě Syna Jeho lásky by Jej mohl plně zjevit? Nikdo. Proto je o Pánu Ježíši řečeno, že On je „obraz Boha neviditelného“ (Kol. 1,15). Výsledek Božího zjevení v Synu bylo plné Boží oslavení – vždy když je Bůh zjeven, je také oslaven, protože vše na Bohu je sláva.
Všechny skutky, které Pán Ježíš na zemi vykonal, byly „skutky Otcovy“. Nesly nebeský charakter a byly tak účinným svědectvím o tom, že Otec poslal Syna. Pán Ježíš tehdy řekl učedníkům: „Věřte mi, že jsem já v Otci a Otec ve mně; aneb aspoň pro ty samy skutky věřte mi.“ (Jan 14,11)
Toto svědectví skutků bylo v plném souladu se svědectvím Jeho slov, „neboť ten, kterého Bůh poslal, slovo Boží mluví“ (Jan 3,34). Pán říkal to, co viděl a slyšel u Otce, a mluvil tak, jak Ho naučil Otec. Když se Ho Židé jednou ptali, kdo On je, odpověděl jim: „Naprosto to, co k vám také mluvím,“ (Jan 8,25 – přel.) a Filipovi řekl: „Kdo vidí mne, vidí /viděl/ Otce.“ (Jan 14,9)
Obdiv a velebení – to naplňuje naše srdce, když hledíme na skutky jednorozeného Syna Božího a když přemýšlíme o Jeho slovech. Vždyť ta jsou duch a život. Duch Svatý chce při nás všech způsobit, abychom Jej stále více poznávali a následovali Ho.
DHIN,28/8/2016