1. Tesalonickým 1,4
Pavel věděl, že tito Bohem milovaní bratři v Tesalonice jsou vyvoleni. Bylo to možné? Vždyť přece k vyvolení od Boha došlo předtím, než povolal v jsoucnost stvoření: „Jakož vyvolil nás v něm před ustanovením světa…“, tak to čteme v Efezským 1,4. Odkud ale mohl Pavel tak jistě vědět, že ti ještě mladí věřící z Tesaloniky patří k těm, které Bůh vyvolil před založením světa?
Tito věřící vykonali úplný obrat (9. verš). A nový život, který obdrželi, se zřetelně ukazoval v jejich jednání (3. verš):
Tak se v jejich životě a jejich službě pro Krista ukazovaly „skutky víry“ (3. verš), to znamená skutky, které v nich vyvolala působící víra.
Dále byla u těchto křesťanů vidět „práce lásky“. Zakusili Boží lásku. Ta byla vylita do jejich srdcí (Římanům 5,5). A nyní bylo možné na jejich chování poznat, že tato láska je hnacím perem jejich práce a snah.
A nakonec tu byla také „trpělivost naděje“. Tesaloničtí byli vystaveni mnoha těžkostem, a v nich se jejich víra osvědčila. Nevzdali se, nýbrž obraceli svůj pohled kupředu a očekávali Božího Syna z nebe (10. verš). Tato naděje jim dávala sílu k vytrvání.
Život víry Tesalonických byl jasným důkazem, že obdrželi nový život a že v nich působí. Patřili tím k vyvoleným. Proto mohl Pavel pln radosti napsat: „… vědouce, bratři Bohu milí, o vyvolení vašem.“
DHIN,27/8/2016