Ester 5,1
Královna Ester má na srdci naléhavou prosbu. Její lid je v soužení. To už nemůže déle snášet. Jen král Asverus může dát východisko. Tak předstupuje, náležitě oblečená, před krále.
V jejím královském oblečení vidí král něco ze své vlastní slávy. Nevidí Ester v jejím dřívějším občanském postavení, nýbrž spatřuje v ní něco ze sebe samého, ze své důstojnosti. Proto král také nemůže Ester její prosbu odmítnout. Vztahuje k ní milostivě zlaté žezlo. Ano, dokonce si pospíší, aby ihned vyhověl Esteřině prosbě.
Tak můžeme i my uvést mocné Boží rámě v pohyb. Náš Bůh na nás hledí milostivě v Kristu. Stojíme v Jeho přízni. On je náš Otec, který nás miluje a rád vyslýchá naše prosby. To ovšem předpokládá, že smýšlení našich modliteb také souhlasí s naším postavením: Máme se Mu blížit v „rouchu královském“; naše prosby mají odpovídat Kristovým úmyslům s námi. A když se zdržujeme v Jeho blízkosti, pak známe také Jeho plány a cíle s námi a s Jeho lidem. – Tuto velikou šanci bychom měli denně využívat.
Petr zdůrazňuje, že Bůh má starost o ty Své: Jemu na nás záleží (1. Petra 5,7). Není to povzbuzení, abychom se více a intenzívněji blíže seznamovali s Božím slovem, s Božími myšlenkami o Kristu a o našem životě? Jestliže řekneme k Jeho cílům s námi Ano, a tak k Němu v modlitbě přijdeme, bohatě nám požehná. Vstupujeme před Něho v zalíbení a ve jménu Jeho vlastního Syna. Proto nám dá „podle bohatství svého slavně“ (Filipským 4,19).
DHIN,26/8/2016