Marek 6,4
Učedníci byli vyčerpaní a hladoví. Stále přicházelo a odcházelo mnoho lidí, kteří hledali Pána Ježíše, aby ulevil jejich bídě. Učedníci byli tak zaměstnaní, že „ani k jídlu chvíle neměli“ (Marek 6,31). Pán potom učedníkům řekl, že pro ně je čas, aby „maličko odpočinuli“. Ale mnoho lidí je vidělo odjíždět a „sběhli se tam ze všech měst pěšky“ (33. v.).
Když Pán Ježíš vyšel z lodi a viděl ty tisíce lidí, byl hnut soucitem k nim, protože byli jako ovce, nemající pastýře. Je dojemné vidět, že Jeho reakcí nebyla rozmrzelost, ale soucit.
Život byl pro obyčejný lid v prvním století v Palestině velmi tvrdý. Životní podmínky byly v podstatě to, čemu dnes říkáme „třetí svět“. Úmrtnost byla vysoká, nemoci neměly lékařské ošetření a převažovala chudoba. Pokud se týkalo jejich „pastýřů“, Římané byli hrubí, na trůnu seděl Herodes, krutý podvodník; kněží se více zajímali o své bohatství a své postavení, než aby pečovali o lid; a farizeové na něj nakládali jho zákonictví.
Mojžíš se modlil, aby se jeho bezprostřední nástupce Jozue staral o lid, aby nebyli „jako ovce, které nemají pastýře“ (4. M. 27,17). Písmo zaznamenává, že byli vedeni falešnými pastýři, kteří se o ně nestarali (Ezech. 34,5-10; Zach. 11,5). Jak zcela jiný byl Pán Ježíš! Dobrý Pastýř mohl říci: „Duši svou pokládám za ovce.“ (Jan 10,15; viz též 11. verš) Tento Pastýř vodí Své ovce na „zelené pastvy“ a „k vodám tichým“. O Něm je napsáno: „Jako pastýř stádo své pásti bude, do náruči svého shromáždí jehňátka, a v klíně svém je ponese, březí pak poznenáhlu povede.“ (Izaiáš 40,11) B. Reynolds,TLIN,1/10/2011