1. Jana 2,15.16
Tato slova se obracejí na mladé muže, kteří byli silní, pro něž Boží slovo bylo pevným vlastnictvím a kteří přemohli toho zlého. Stali se silnými skrze znalost Božího slova (14. verš). Tak zvítězili nad klamnými pokušeními od Satana a nenechali se strhnout jeho falešnými učeními. To všechno je velmi chvályhodné.
Ale před nimi ležely ještě další léčky: Museli být varováni před tím, aby nemilovali svět s jeho mnoha přitažlivostmi. Nejsme-li bdělí, můžeme se i my snadno poddat „žádosti těla“¸tak jako Eva viděla, že „dobrý jest strom k jídlu“. Přirozená žádost se stává mocnou. K tomu přichází „žádost očí“: Eva viděla, že strom je „příjemný očima“. Nechala se vést svýma očima místo jednoznačnými slovy Boha. Rozhodující byla nakonec „pýcha života“, když viděla, že strom je „k nabytí rozumnosti žádostivý“ (1. Mojžíšova 3,6).
Žijeme ve světě, který nabízí mnohé, co samo o sobě není bezpodmínečně zlé. Je přirozené, že potřebujeme bydlení, oděv, potravu atd. Ale kde si stanovíme hranici? – Jak si stojí naše srdce k věcem, „které na světě jsou“? Milujeme to všechno? Je to náš životní princip, abychom pozemské okolnosti utvářeli v co možná pohodlné? Co pro nás je skutečně to první? To, co oslavuje Pána Ježíše, co činí náš život příjemným ve světě, který Jej zavrhl? – Láska k Otci má být mírou a cílem.
DHIN,24/8/2016