1. Samuelova 15,23
Benjaminí Saul byl mladý a krásný. Žádný muž v Izraeli nebyl krásnější než on. Všechen lid převyšoval o hlavu. A když si izraelský národ žádal krále, byl to Bůh, jenž zvolil Saula za prvního krále Izraele. Bůh prokázal Saulovi neobyčejně velkou přízeň. Při prvním válečném tažení přišel na Saula Duch Boží a použil ho k záchraně lidu (kap. 9,12; 10,23.24; 11,6.11-15).
Dobrý dojem, který Saul zanechal, se po tomto vítězství ještě zvýšil, neboť ho slavili jako Boží čin záchrany. – Na začátku dával tedy Saul čest Bohu.
Avšak Bůh znal Saulovo srdce, a později dal skrze proroka Samuele vyslovit varování: „Pakli nebudete poslouchati hlasu Hospodinova, ale odporní budete řeči jeho, bude ruka Hospodinova proti vám.“ (1. Samuelova12,15)
Pak se už brzy ukázalo, že se Saul stará o vlastní čest. Vítězství, které dobyl jeho syn Jonatan, dal Saul připsat sobě (1. Samuelova 13,3.4). Nejenže se staral o vlastní čest, ale byl také neposlušný vůči Bohu. Až do konce už nechtěl Saul opustit svou svévoli, i když zdánlivě vícekrát činil pokání.
Jak velké je i dnes nebezpečí, že zůstaneme svévolní! Ten, kdo svůj život vede, aniž by se vážně ptal na Boží vůli, žije svévolně a bezbožně. Slouží vlastnímu Já a neuznává nad sebou Boží nároky. – Jaký bude konec? Pro Saula přišel čas, kdy mu Bůh už neodpovídal. A Saulův konec je otřesný (1. Samuelova 28,15; 31,4).
DHIN,23/8/2016