Ve svátku Fáze máme před sebou smrt Krista jako toho velkého Nositele hříchu pod Božím soudem kvůli nám. Pak přichází svátek nekvašeného chleba, který má v něm svůj původ a naznačuje odkládání zla, kterému Kristus zemřel. Sílu k odkládání zlého ve svém životě nalézáme v tom, když se sytíme tím pravým nekvašeným chlebem, Kristem samým. Tak se stáváme podobnými Jemu a vycházíme do tohoto světa se znameními upřímnosti a pravdy, vtisknutými na nás, a starý život je odložen, i špatnosti a zlé věci jako skutky starého člověka.
Svátek snopku obracení nám ukazuje vzkříšení z mrtvých. Slovo pro snopek je doslovně gomer. Jestliže se obrátíme ke 2. Mojžíšově 16,32, čteme: „Naplň gomer tou mannou, aby chována byla na budoucí věky vaše.“ To je Kristus, jak je viděn v manně, gomer manny a gomer prvotiny. Co to znamená? Tentýž velebeníhodný Člověk, který přišel na tento svět a zemřel na kříži v poslušnosti Boží vůle, vstal opět z mrtvých a žije v Boží slávě. Je to „tento /ten samý/ Ježíš“, vzkříšený z mrtvých, začátek zcela nového pořádku věcí jako ovoce Boží rady.
Vzkříšení Krista nám otevřelo to rozsáhlé nebeské dědictví, ležící mimo moc smrti. Není se co divit, že 1. Petra 1,3-4 nám říká, že ono je neporušitelné – smrt se ho nemůže dotknout; neposkvrněné – hřích je nikdy nezkazí; neuvadá – čas je nikdy neukončí.
G. Davison,TLIN 29/9/2011