1. září

Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

Přísloví 1,8

Jako třetí dítě svých rodičů jsem vyrůstal v rušném prostředí. Můj otec musel mnoho a dlouho pracovat. Matka mu pomáhala, jak jí to jen bylo možné. Krátce předtím, než jsem šel do školy, přibyla ještě moje třetí sestra. Ve škole se brzy ukázalo, že trpím legastenií, což je slabost ve čtení a psaní. K tomu jsem nebyl ani zrovna pilný.

Po mnoho hodin mne matka cvičila ve čtení a psaní. Později k tomu přistoupily ještě velké problémy s angličtinou. Pod první písemkou byla napsaná čistá pětka. Moje matka opět investovala mnoho času na to, aby se se mnou učila. Tehdy jsem jí za to nebyl nijak zvlášť vděčný. Bralo mi to volný čas.

Dnes to vidím jinak. Bez ustavičné pomoci své matky bych asi ve škole a v povolání ztroskotal. Teď jsem rád, že své další úkoly odsunula, aby mi pomohla. – Jaké jsou výsledky její práce? Předně, že jsem měl mnoho porozumění pro svého vlastního syna, jenž jako legastenik měl také mnoho těžkostí ve škole. Za druhé, že dnes mohu psát texty pro tento kalendář. Na prvním místě to je Pán, jenž dává úkol a schopnosti. Ale za praktický základ k tomu, za schopnost číst a psát, vděčím své matce.

Takové výsledky mohou povzbudit matky, které investují do svých dětí mnoho času a sil, a tím snad už nemají čas, aby konaly další úkoly ve službě pro Pána. Všechny matky, které ukázaly svým vlastním dětem cestu k Pánu a pomáhaly jim v jejich osobních potřebách, Pán za tuto službu bohatě odmění.

DHIN,22/8/2016