1. září

Tedy všel Mojžíš s Aronem do stánku úmluvy; a když vycházeli z něho, požehnání dávali lidu. I ukázala se sláva Hospodinova všemu lidu. Nebo sestoupil oheň od tváři Hospodina, a spálil na oltáři oběť zápalnou i všechen tuk. Což když uzřel veškeren lid, zkřikli a padli na tváři své. Synové pak Aronovi, Nádab a Abiu, vzavše jeden každý kadidelnici svou, dali do nich oheň a položili na něj kadidlo, a obětovali před Hospodinem oheň cizí, čehož jim byl nepřikázal. Proto sestoupiv oheň od Hospodina, spálil je; a zemřeli tu před Hospodinem. 3. Mojžíšova 9,22-10,2

Kněžská služba Arona a jeho synů byla zahájena a byla přijata, když Boží oheň strávil oběť. Lidu bylo požehnáno dvakrát. Předně Aronem – předtím než on a Mojžíš vstoupili do svatyně – a potom Mojžíšem a Aronem společně (9,22-23). Obdobně Pán požehnal Svým učedníkům po Svých utrpeních, dříve než odešel zpátky do nebe. A požehná Svému pozemskému lidu opět, když se vrátí, aby vládl jako pravý Melchisedech, jako Kněz i Král zároveň. Aron a jeho synové byli klesající lidé. V Písmu přichází lidské selhání vždy bezprostředně poté, co Bůh ustanoví něco nového. To je v ostrém protikladu k lidským dokonalostem Pána ve všech okolnostech a zkouškách. Aronovi starší dva synové chybili v tom, že zcela nedbali Božích instrukcí. Více než to: ve svévolné neposlušnosti vzali cizí oheň, což Pán nepřikázal. Možná to udělali pod vlivem opojení (kap. 10,9) a byli zasaženi Božím ohněm. Bůh chce, abychom my, Jeho nynější kněžští synové, byli střízliví a měli zdravé myšlení, takže budeme schopni rozeznávat a poslouchat. U Arona a jeho dvou mladších synů bylo selhání a slabost – ale ne svévolná neposlušnost (kap. 10,16-20). My všichni selháváme mnoha způsoby, ale Pán chce, abychom vyznávali svá pochybení a uvrhli se na Něho: potom nás ve Své milosti může použít.      A. E. Bouter,TLIN,27/9/2011