Galatským 3,24-26
Učitel a vše, čemu učí, jsou jen prostředky k nějakému účelu. Samozřejmě by se vážně měl snažit postavit své žáky na správnou dráhu. Ale zcela zklamal ve své funkci, jestliže jeho žáci se usadí v nekonečné poddanosti jemu a zůstanou na něm ve všem závislými. Jeho vyučování je má učinit nezávislými na jeho pomoci.
Taková je správná funkce zákona: vede ke Kristu. A je mocným učitelem pro ty, kdo mu upřímně naslouchají, neboť chce učit, jak nevýslovně naléhavá je naše potřeba Krista: chce duši vést k hlubokému pocitu o zkaženosti, kterou hřích způsobil, a k následné potřebě Toho, jenž je schopen očistit ji od hříchu, k Pánu Ježíši Kristu. Ne že nás přivede ke Kristu, ale jak pečlivý překlad udává, „až do Krista“. To jest, jeho konec byl Kristus: ukazoval pryč od sebe na Krista, který, když je nyní zjeven, je Předmětem víry, která ospravedlňuje. Když nyní Kristus přišel, přišla víra, energie nezávislá na ničem, jen na Bohu poznaném v Kristu. Proč potom klást zákonní omezení na někoho, kdo se naučil, co to je chodit individuální vírou v Boha? Pěstoun už není potřebný.
Tys dobrý, věrný učitel,
to v našem nitru víme.
My moudří jsme, když moudrost Tvou
v svých srdcích osvojíme.
Když ale přijde zkoušky čas,
zda vždy budeme znát,
že celý život službu Tvou
budem potřebovat? L. M. Grant,TLIN,26/9/2011