Soudců 3,31
Vypadá to, že Samgarova práce musí být lokalizována v té části Izraele, která sousedila s Filistinskými. Je o něm sdělena jedna zvláštní věc. Zbil Filistinské ostnem volů. To byl pozoruhodný čin, vyžadující velkou sílu, ale co je třeba zmínit, je užitá zbraň – osten volů. To byla dlouhá špičatá hůl, užívaná pro pohánění volů při orání, která byla užitečná pro tento účel, ale jako zbraň? Nuže Duch Boží se o ní zmiňuje pro naše naučení.
Když David šel proti Goliášovi s holí – prakem a pěti kaménky, obr byl uražen, když viděl Davida přicházet s takovou opovrženíhodnou zbraní. Avšak Davidova víra učinila střet bojem nikoli mezi ním a Goliášem, ale mezi Bohem a Goliášem. Tak ačkoli se jeho zbraním posmíval, ukázaly být se účinné k dobytí vítězství. Filistinští se pravděpodobně posmívali Samgarovu ostnu na voly, ale ten z nich skolil šest set.
V Efezským 6 čteme o Boží zbroji. Věřící je povolán, aby byl vojákem, ne aby bojoval proti tělu a krvi, ale aby bojoval duchovní boje proti mocím zla a tmy. Tato zbroj je pro ochranu, ale je tam jedna útočná zbraň – „meč Ducha, jenž jest slovo Boží“. To je zbraň věřících – Boží slovo. Jako se Goliáš posmíval Davidovým zbraním a Filistinští Samgarovým, tak i naše zbraně jsou v posměchu. Pravděpodobně žádné knize se lidé nikdy tolik neposmívali, nezesměšňovali ji a nekritizovali ji, jako Bibli. Pán Ježíš řekl: „Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou.“ (Matouš 24,35) Až současné nebe a země pominou, Boží slovo bude dále trvat, a to navěky.
S. Labelle,TLIN,24/9/2011