2. Samuelova 5,19.23
Tato kapitola nám podává zprávu o dvou válečných taženích Filistinských proti Davidovi a izraelskému lidu. U prvního tažení se nepřátelé položili v údolí Refaim. David se dotázal Boha, zda proti nim má vytáhnout k boji. „Táhni…,“ zněla Boží odpověď. A následkem bylo mocné vítězství Izraele nad jeho úhlavním nepřítelem (verše 17-21).
Při druhém útoku přišli Filistinští znovu do údolí Refaim. Pro Davida tu byla tedy stejná výchozí situace jako při první bitvě. Proč by neměl použít stejnou metodu jako předtím?
Avšak hrozba je příliš velká, než aby se David spolehl na nejisté závěry. Znovu se ptá Boha, a skutečně – způsob, jakým mu Bůh přichází na pomoc, se naprosto liší od toho, co nařídil pro první bitvu.
Poprvé měl David hned aktivně táhnout do boje, avšak pro druhý boj tu je zvláštní taktika. Tady musí David nejprve pozorně naslouchat, a potom jednat přesně podle Božího plánu.
Tato událost nás učí, abychom se také pro své kroky vždy znovu vědomě ptali na Boží vůli a svěřovali se Jeho vedení – i tehdy, když se podle našeho pozorování situace sobě velmi podobají.
Bůh si přeje, abychom s Ním žili v každodenním, vědomém společenství. Proto nám nedává duchovní sílu „do zásoby“, a také Jeho vedení v našich konkrétních životních okolnostech nemůže být nikdy rutinně používáno. Že ve všem jsme závislí na Něm, si máme uvědomovat v každé situaci a udržovat s Ním živý styk a skutečné obecenství.
DHIN,18/8/2016