Jozue 24,15-18
Mojžíšova volba byla vítězstvím víry, která je božského původu. Když řekl „ne“ pokladům Egypta, bylo to jedno z největších „ne“ v historii. Dal přednost „plnosti radosti“ v Hospodinově přítomnosti před radostmi tohoto světa. Dal přednost „veselí až na věky“ (Žalm 16,11) před prožitkem radostí hříchů na čas. Pohnutkou pro jeho rozhodnutí bylo totéž oko víry, která se utvrdila, „jako by viděla neviditelného“ (Židům 11,27).
Každý z nás má podobnou volbu. Buď „život a dobré“, nebo „smrt a zlé“ (5. Mojžíšova 30,15). Hříšník si musí vybrat mezi Kristem a světem, mezi svatostí a hříchem, mezi společenstvím s Božími dětmi a přátelstvím s dětmi ďábla. Egypt je v Bibli obrazem světa. Hříšník se musí postavit zády ke světu, dříve než může do svého srdce přijmout Pána Ježíše Krista.
Mojžíšovo slavné rozhodnutí mělo dvě stránky: negativní stránkou je to, co opustil. Pozitivní stránkou je to, co přijal. Takové je v Božím slově pořadí vždy: „přestaňte zle činiti“ přichází před „učte se dobře činiti“ (Izaiáš 1,16-17). Musí tu být nejdříve: „Opusť bezbožný cestu svou,“ než přijde: „nechť se navrátí k Hospodinu“ (Izaiáš 55,7). Nejprve se musíme „obrátit k Bohu od model“, a potom můžeme „sloužit Bohu živému a pravému“ (1. Tesalonickým 1,9). M. Bassali,TLIN,14/9/2011