Lukáš 5,8.10
„Vez na hlubinu, a rozestřete síti své k lovení.“ (verš 4) Petr to dělal celou noc; nyní to dělá ke slovu Pána. Petr věří tomuto slovu a poddává se mu. Pán promluvil; to je pro víru dost. Ale Ježíš se obrací na Petra ještě mocnějším způsobem a ukazuje mu, v čí přítomnosti je. Tak se dotýká jeho svědomí. On, Stvořitel, který má všechny věci ke Svému použití, shromažďuje ryby za jasného denního světla, když tam nebyly žádné v noci, a plní jimi Petrovu síť. Naplňuje lidské nádoby požehnáním, takže nejsou schopné je pojmout, aniž by praskly, a přesahuje to potřeby Jeho učedníků.
Petr vidí toto požehnání; ale to ho nejprve staví takového, jaký je, do přítomnosti Toho, který je Pramenem a Správcem toho požehnání. Tak se ho dotýká nejen Ježíšovo slovo, ale Ježíš sám a sláva Jeho Osoby. V Petrově duši dochází k proměně. Místo aby požehnání vyvolalo radost, působí strach a usvědčení z hříchu, protože ho přivádí do přítomnosti Pána slávy.
Pro hříšníka je požehnáním, když pozná svůj skutečný stav, soud, který mu náleží, a Pánovu svatost. „Odejdi ode mne, neboť jsem člověk hříšný!“ Petr soudí sám sebe, že je hříšník a nevhodný pro Boží přítomnost. Chvěje se před Jeho svatostí a spravedlností. Přepadl ho strach, ale Pán nikdy nedovolí, aby takový strach zůstal v Jeho přítomnosti. „Odejdi ode mne!“ Nikoli, Pán nikdy neodejde. Říká: „Neboj se. Již od tohoto času lidi budeš loviti.“ Činí více, než že jen učinil Petra šťastným; uděluje mu nové požehnání, takže Petr se stává služebníkem, schopným opustit vše a následovat Ježíše.
H. L. Rossier,TLIN,3/9/2011