Galatským 2,20
To je řeč duše, která poznala svou naprostou nicotnost, byla pokořena a vidí, že není žádný život, žádný zdroj dobroty, kromě v Kristu samém. Věřící ví, že Bůh ho vidí jako „s Kristem ukřižovaného“. A přece Kristus je vzkříšen a působí ve věřícím v moci tohoto života vzkříšení, takže srdce věřícího se k Němu obrací v obdivu, připisuje každou dobrou myšlenku, slovo a skutek Kristu, který v něm žije.
To je vzácný postoj duše! Starý život je dán stranou jako bezcenný; ne že by byl vyhlazen, neboť mluvíme-li prakticky, máme mnoho důvodů k tomu, abychom se kořili kvůli jeho hříšnému působení. Ale v Božích očích je odstraněn smrtí Krista. My se máme považovat za mrtvé hříchu, ale za živé Bohu skrze Ježíše Krista, našeho Pána. To je věc víry, nikoli věc citů nebo zkušeností; ačkoli je-li to uznáváno vírou, vděčné pocity a správné zkušenosti přijdou. Pro duši se to stane skutečností.
Ale stane se tak jen skrze víru. Věřící je nejen vírou ospravedlněn, ale má žít vírou, vírou Syna Božího. To není nějaké krédo nebo systém pravidel, jimiž má být řízen. Víra spíše obrací své oči prostě a jedině na Krista. On je jejím Standardem, nemůže být žádný vyšší. A nějaký nižší – i kdyby to měl být svatý, spravedlivý a dobrý Boží zákon – nikdy nemůže zaujmout Jeho místo, neboť nikdy nemůže být přiměřený Božímu srdci. Je to Kristus, který mne miloval a dal sebe samého za mne, On, který je velebený Boží Syn.
L. M. Grant,TLIN,22/8/2011