Jakuba 4,14
Na samém břehu horského jezera se táhne plot hřbitova. Při novém osazení hrobů se staré náhrobní kameny jednoduše házely do jezera. V průzračné vodě bylo možné na některých náhrobních kamenech ještě číst data narození a smrti.
Mladá dívka hodila přes plot do jezera odkvetlé květiny, a přitom objevila ve vodě ty staré kameny, jichž si nikdy dříve nevšimla. Zamyšleně se dívala na pomlčku mezi dvěma letopočty, připomínající dlouhý život, který trval 90 let.
Tato krátká pomlčka jí jasně ukázala, jak krátký a ohraničený je lidský život, který „se na maličko ukáže“ – a potom? Ano, co potom?
Oním „zmizením“ není snad „konec všemu“, nikterak! Pro všechny, kteří skrze víru v Božího Syna a v Jeho výkupné dílo mají odpuštění svých hříchů a pokoj s Bohem, tu je život ve věčné slávě nebe. – Ale všichni, kteří se neutekli k Pánu Ježíši jako k Zachránci, mají po „zmizení“, tedy po smrti, k očekávání jen soud a věčné zatracení.
Pro dívku u horského jezera se tato pomlčka stala bodem obratu v jejím životě. Ve víře přišla k Pánu Ježíši, vyznala Mu své hříchy a obdržela pokoj s Bohem a jistotu věčného spasení. Od nynějška žila vědomě s Pánem Ježíšem.
„Na maličko se ukáže“ – jak dlouho je toto období pro jednotlivce vyměřeno, nevíme. Proto by nikdo neměl odsouvat obrácení se k Bohu!
DHIN,10/8/2016