1. srpen

Rosťme v toho všelijak, který jest hlava, totiž v Krista, z kterého všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubech přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu zrůst, jak na tělo přísluší, bere ke vzdělání svému v lásce.

Efezským 4,15.16

Věřící jsou zde srovnáváni s údy těla. Jako u přirozeného těla vychází vše od hlavy: přijímání potravy a kyslíku, stejně jako řízení všech pochodů. Tak tomu je také v duchovním ohledu. Pán v nebi je ústřední místo pro sílu a budování všech údů. Od Něho vycházejí všechny impulzy.

Každý jednotlivý úd zachovává osobní spojení s Kristem. Zdravý a harmonický růst tu může být jen tehdy, když se všechny údy řídí podle Hlavy těla.

Avšak údy jsou také ve spojení navzájem. Četli jsme, že jsou podstatné pro růst těla a jeho „vzdělávání /budování/ se v lásce“. Všechno požehnání přichází samozřejmě od Pána v nebi, ale jednotliví věřící jsou, abychom tak řekli, potrubím tohoto požehnání. Každý úd má svůj úkol v těle a pro tělo. To platí pro každého z nás.

Bez vzájemné pomoci a bez pohánějící síly lásky není růst možný. Pak by se tělo podobalo dřevěnému útvaru – bez šťávy a síly. Zdravé a živé tělo může růst jen k Hlavě, když se údy vzájemně přijímají a podporují ve smyslu Pána – ať jsou malé nebo velké, vzdělané nebo nevzdělané, bratr nebo sestra. A víme až příliš dobře, jakým dobrým a užitečným způsobem si přitom můžeme pomáhat.

DHIN,9/8/2016