To je skutečně milost! Boží prorok je poslán do Sidonu, odkud pocházela zlá královna Jezábel. Proč Bůh poslal Svého proroka na tak nebezpečné místo, jehož obyvatelé byli takovými nečistými nepřáteli Hospodina? Odpověď je, že ten moudrý a všemohoucí Bůh, který zadržel déšť, je zároveň Bůh vší milosti. Řekl Eliášovi, aby šel a přebýval tam, a že On tam přikázal ženě vdově, aby ho živila. Prorok poslechne, aniž by se ptal, zda je to bohatá nebo chudá vdova, protože jeho víra nebyla ve vdovu, ale v jejího milujícího Stvořitele.
Když přišel k bráně města, uviděl tu ženu. Žila v naprosté chudobě. Ale jeho víra nezakolísala, neboť to byla víra v Boha, a nikoli v prostředek, který On užívá. Eliáš měl žízeň a hlad a požádal ji o trochu vody, aby se napil, a o kousek chleba. Potom mu ta chudá vdova pověděla o své bezmocnosti a beznaději. Ona a její syn se chystali zemřít. Tehdy Eliáš oznámil udivující Boží milost a pověděl jí, aby se nebála. Zbytek tohoto příběhu v 1. Královské 17 je krásný a plný vzácného naučení.
Bůh vší milosti stále činí totéž dnes v mnohem větším měřítku. Stále posílá Své služebníky do zemí neméně zlých, než byl Sidon. Kristus poslal Své apoštoly provinilému a vražednému městu Jeruzalému, Judeji a Samarii a až do posledních končin země. Místo nám nedovoluje mluvit o takových mužích, jako byl Hudson Taylor, William Carey, Robert Moffat a David Livingstone. A Bůh stále posílá Své služebníky na Střední východ i na Dálný východ, do Severní Afriky a do jiných nebezpečných míst. Proč? Protože On, Bůh vší milosti, chce, aby všichni byli spaseni.
A. M. Behnam,TLIN,20/8/2011