Pro cestující společnost by býval potřebný velký průvod, ale svatá ostýchavost Ezdrášovi nedovolila takový žádat. Bál se, aby si pohanský král nemyslel, že jeho vyznání víry v Boha je pouhá přetvářka, anebo aby si nemyslel, že Bůh Izraele není mocen ochránit Své velebitele. Nemohl vést své myšlení k tomu, aby se opíralo o rámě těla ve věci, která byla tak zřejmě věcí Pána, a proto se karavana vydala na cestu bez viditelné ochrany, chráněná Tím, jenž je mečem a štítem Svého lidu.
Je se co bát, že málo věřících cítí tuto svatou horlivost pro Boha; a i ti, kteří v určité míře chodí vírou, někdy maří záři svého života tím, že touží po pomoci od člověka. Je velmi požehnanou věcí nemít žádné berličky, ale stát vzpřímeně na Skále věků, drženi jen Pánem samým. Hledali by pak někteří věřící podporu od státu pro svou církev, kdyby měli na paměti, že Pán je zneucťován žádáním si pomoci od císaře? Jako kdyby Pán nemohl opatřit potřeby Své vlastní věci! Běželi bychom pak tak spěšně k přátelům a příbuzným s prosbou o pomoc, kdybychom pamatovali, že Pán je poctěn našim úplným spoléháním se na Jeho rámě? Moje duše, čekej jen na Boha!
„Ale cožpak se finanční prostředky nemají užívat?“ Jistěže mají. Ale naše chyba zřídka spočívá v jejich zanedbávání; mnohem častěji vzniká z pošetilé víry v ně, místo víry v Boha. Málo je těch, kteří zacházejí příliš daleko v zanedbávání pomoci od stvoření; ale velmi mnozí hřeší tím, že ji přeceňují. Učme se oslavovat Pána tím, že tyto prostředky nepoužijeme, pokud by jejich použití zneuctilo jméno Pána. C. H. Spurgeon,TLIN,8/8/2011