Římanům 8,31-32 – přel.
V kapitolách 1 až 8 Epištoly Římanům Pavel předkládá základní učení křesťanství. Vrchol této části, obsahující učení, je kapitola 8. Pavel ji uzavírá pěti články „zlatého řetězu milosti“, který začíná Božím předzvěděním a končí naším oslavením (8,29-30). Od 31. verše do konce kapitoly podává Pavel jakýsi dodatek k tomu, co napsal v těchto kapitolách. Učení o milosti, které bylo předtím do podrobnosti vysvětleno, je zde předloženo ve formě důrazného ujištění a napomenutí, že „Bůh je pro nás“.
Je pozoruhodné, že to vypadá, jako kdyby se Pavel snažil přiblížit našim přirozeným nevěřícím srdcím to, jak velmi nás Bůh miluje, a jak mnoho pro nás vykonal. Jak těžké je pro člověka, i pro věřící, toto přijmout! Kdosi řekl, že „pramenem všech našich problémů jako hříšníků i jako svatých je nedostatek důvěry, kterou máme v Boží lásku k nám“.
Naše zdráhání věřit v Boží svrchovanou milost k nám může být ilustrováno příběhem Josefových bratří. Josef odpustil svým bratrům to, že mu ublížili a zavrhli ho. Avšak po smrti jejich otce mezi sebou zvažovali, že „snad v nenávisti nás míti bude Jozef, a vrchovatě nahradí nám všecko zlé, které jsme jemu činili“ (1. Mojžíšova 50,15). Tehdy Josef opakuje milostivá slova, která jim už dříve řekl. Jejich postoj odráží stav našich srdcí, která tak lehce pochybují o Kristově lásce! Jaká je to milost, která nás chce znovu ujistit, že Bůh je pro nás! Duch Svatý, když ukázal poselství milosti, nám to opakuje, neboť On zná naše srdce.
B. Reynolds,TLIN,17/7/2011