Lukáš 24,30
Je nádherné vědět, že Ježíšovy modlitby nekončí Jeho smrtí! Cítili Jeho učedníci, že když On byl ukřižován, všechno je ztraceno a pryč? Na cestě do Emaus Mu, neznajíce Ho, ti dva pověděli takové nehodné, malomyslné myšlenky, když s nimi mluvil. Ale Jeho slova k nim měla vroucí působení na jejich srdce. Dále Jeho modlitba děkování, když vzal chléb a lámal jej, otevřela jejich oči a oni Ho poznali. Jistěže tentýž vzácný typ modlitby je i dnes v Jeho slávě vzkříšení Jeho činností ve prospěch všech Jeho vykoupených svatých; neboť On je ten Veliký Nejvyšší Kněz, který vždy na Svém srdci nese celou společnost těch, kteří důvěřují Jeho zachraňující milosti. A On je Pastýř, něžně se snažící opět shromáždit Své ovce, které byly rozptýleny.
Nebudeme mít také i my v modlitbě upřímný zájem, aby ti, jejichž nohy zabloudily, ať pro skleslost nebo skrze hřích, byli přivedeni zpět? Jestliže naše snaha přivést je zpět, není úspěšná, není tu vždy ještě zdroj pomoci v modlitbě? Jak snadno jsou dnes ovce rozehnány; a jak naléhavá je potřeba pastýřů, kteří mají něco z věrné lásky svého Mistra, když usilují o požehnání takových drahých duší. Nikdy se nepřestávejme modlit za ty slabé a bloudící mezi lidem Páně, a také aby byli vzbuzeni pastýři, kteří budou v tomto dobrém díle následovat Knížete pastýřů.
L. M. Grant,TLIN,16/7/2011