Jeremiáš 29,7
Tak zní Boží poselství zajatým v Babyloně. Když ještě bydleli ve své zemi, pozvedali se v trestuhodné pýše nade všechny, kteří nepatřili k izraelskému lidu. Nyní je Boží soud vzdálil daleko od jejich vlasti. Čemu se museli nyní naučit? Že všechny myšlenky na pomstu proti jejich nepřátelům jsou hříchem a že jen tehdy budou mít pokoj, když také jejich odpůrci budou skrze jejich modlitbu žít v pokoji.
Dnes je tomu zcela podobně: Boží děti mají vysílat vzhůru „pokorné modlitby, prosby, žádosti a díků činění za všecky lidi, za krále i za všecky v moci postavené, abychom klidný a tichý život vedli ve vší pobožnosti a ctihodné vážnosti“ (1. Timoteovi 2,1.2).
A co je přitom velkým Božím úmyslem? Ne naše pohodlí, nýbrž aby Jeho lid byl posilován a abychom rostli v radosti víry. Musí nám to být připomínáno, jak potřebná je přímluvná prosba, neboť my až příliš snadno zapomínáme, že „ve městě“ žijí nejen Boží děti, nýbrž i mnoho jiných lidí. Ti ještě neznají Pána Ježíše, toho pravého Knížete pokoje. Jestliže zemřou ve svém hříšném stavu, jsou pro věčnost ztraceni.
Proto nechtějme umdlévat, ale modleme se za ně, aby ještě mnozí byli zachráněni. A dbejme na to, aby nám nebyl v srdci uloupen Boží pokoj, abychom jako Boží děti šli kupředu společně a ke cti našeho Pána!
DHIN, 29/7/2016