Židům 2,10-12
Tato citace slov z Žalmu 22,22, která vyslovil Pán Ježíš, je krásně spojena s Jeho poselstvím daným Marii Magdaleně: „Jdi k bratřím mým, a pověz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu.“ (Jan 20,17) Neříká: „k našemu Otci“, neboť zůstává nekonečný rozdíl mezi Mistrem a Jeho bratřími z milosti. A přece je tu vytvořena vzácná jednota. Předně to je On sám, kdo zpívá Bohu chvály v jasné, radostné rozkoši z dokonaného vykoupení; ale je to svatá výsada Jeho vykoupených, aby se s Ním spojovali v tomto vítězném zpěvu.
On sám je uprostřed Shromáždění, nejen aby nám žehnal, ale pro Boží slávu. Radostné přinášení chvály Bohu je prvním důvodem pro shromažďování věřících. Buďme na stráži před každým jeho snižováním v cokoli menšího, než čím skutečně je. Vskutku, tento duch chvály by měl být zjevný, i když jsme shromáždění k modlitbě, abychom hledali Boží požehnání, anebo ke službě Jeho svatým Božím slovem. Ale připomínka Pána Ježíše v lámání chleba, ústřední vyjádření obecenství v těle Krista, je zamýšlena výlučně k tomu, abychom přinášeli chválu, děkování a velebení našemu Bohu a Otci skrze Ježíše Krista našeho Pána. Pravé připomínání si Jeho s pocitem o Jeho přítomnosti uprostřed nás jistě bude mít takový výsledek.
L. M. Grant,TLIN,10/7/2011