Římanům 11,33
Efezským 3,8
Když čteme Bibli, přijímáme duchovní potravu. Avšak je rozdíl mezi „čtením“ a „čtením“. Bůh chce, abychom pozorně zkoumali Jeho Slovo, a pak je přenášeli do praxe života.
Proroci Starého zákona to dělali. Nejenže napsali slova, která jim Bůh dal, nýbrž byli také jako hluboce zainteresovaní věřící zaměstnáni tím, že zkoumali jejich význam (1. Petra 1,11). Přesto to nedokázali. Nakonec museli poznat, že studium Svatých písem je vedlo k poznání vlastní bezmocnosti a k poznání nevyzpytatelného Božího majestátu.
Znamená to, že kvůli své slabosti o něco přijdeme? Nikoli! Sice i apoštol Pavel mluví o tom, že bohatství Kristovo, které nám je dnes zjeveno v Novém zákoně, je ve své hloubce pro nás nevyzpytatelné, ale přesto máme o tomto bohatství přemýšlet a nechávat se jím „osvěcovat“ (Efezským 3,9), radovat se z něho a být Pánu za ně ze srdce vděční.
Jedno musíme však také dobře zvážit: Boha samého a Jeho cesty s námi nemůžeme vyzpytovat. Naproti tomu On sám skrz naskrz zkoumá naše srdce (Římanům 8,27). Ani nejmenší koutek našeho myšlenkového světa nezůstane zkoumajícímu oku skryt; všechny pohnutky našich rozhodnutí Mu jsou známé. To je působivé – a činí nás to pokornými a opatrnými v každodenním životě.
DHIN,25/7/2016