Naprostá oddanost Syna člověka do Otcovy vůle, vyjádřená v Jeho první modlitbě v Lukášově evangeliu, nyní dochází svého obdivuhodného vyvrcholení v nejvyšší oběti Sebe samého. Půjde pevně až do konce. Jak plný vznešené krásy je tento mravní úmysl srdce, a jak vzácné jsou výsledky! Kdo kdy zemřel takovou smrtí? Kdo kdy ve chvíli smrti zvolal velkým hlasem, který otřese a rozruší duše lidí, a potom klidně předá Svého ducha do rukou Otce s modlitbou dokonalého pokoje?
Toto nebyla porážka: to bylo vítězství! Triumfoval nad každým nepřítelem, když snesl nejvyšší míru všeho lidského nepřátelství, nemluvíme-li o mnohem větších mukách nesení Božího soudu kvůli hříchům člověka. Jaká vzácná mravní dokonalost! Žádný strach při smrti a Jeho duch je klidný v Otcově péči.
Jako příklad pro nás to můžeme druhotně použít na svůj život na zemi, jak to máme v 1. Petra 4,19: „A proto i ti, kteří trpí podle vůle Boží, jakožto věrnému stvořiteli ať poroučejí duše své, dobře činíce.“ Požehnaná je taková modlitba, která ponechává náš případ úplně v Otcových rukou, ačkoli se vše zdá být proti nám! A i kdybychom byli povoláni zemřít, může být pravdivé totéž, co je působivě ukázáno u Štěpána, když byl kamenován k smrti: „Pane Ježíši, přijmi ducha mého.“ (Skutky 7,59)
L. M. Grant,TLIN,3/7/2011
„Tvé dílo v světě skončeno,
úsilí ďábla zničeno.
Tvou krví Bůh nás smířit dal,
ctí, slávou Tě korunoval.“