2. Korintským 12,9
Pane, je to dobře, že mi připomínáš něco, co je od Tebe. Neboť všechna má přemýšlení, mé snahy – nevedou k ničemu. Vše, oč se já pokouším, nestačí. Jsem se svou moudrostí u konce. Ale milost od Tebe: to je pomoc shůry!
Je dobře, že to je milost: Spravedlnost a pravda by mne snad nyní nedosáhly tak jako Tvá milost. Tu potřebuji; tu mi dáváš. Milost je Tvá dokonalá odpověď na můj problém! Tato nezasloužená, přebohatá, nekonečná dobrotivost dosahuje mé srdce a působí, že se zklidním. Že mi tak z celé Své plnosti Tvé milosti dáváš – tak prostě, protože chceš – to téměř nemohu pochopit. Ale vděčně přijímám Tvůj slib jako povzbuzení!
Ty si myslíš, že Tvoje milost mi stačí? – Pane, já se domnívám, že bys musel zasáhnout, že bys to musel změnit, musel bys tomu zabránit, musel bys… Ach, Pane, vždyť vidíš, že ta situace je beznadějná, bezvýhledná, a že to tak nemůže jít dál! Tady se přece něco musí stát! – Ale ty myslíš, že Tvoje milost stačí, že vystačí? – Pane, chtěl bych Ti více důvěřovat: Ty vidíš dále než já, Ty máš pod kontrolou celou situaci, Ty vidíš konec. Ty máš plán a cíl, a Ty znáš poslední kapitolu. A Ty víš, co nyní potřebuji jako odpověď od Tebe.
Proto dej, abych vytrval, abych vydržel, dej mi být spokojeným s Tvou milostí, s tímto jasným důkazem Tvé laskavé péče. Kolik Ty mi dáváš, když mi to takto říkáš: „Dosti máš na mé milosti!“
„Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život.“ (Žalm 63,4)
„Milosrdenství tvé veliké jest nade mnou.“ (Žalm 86,13)
DHIN,21/7/2016