Podívejme se na pravdu o Jeho kněžství a na tu jinou formu pomoci, o které Písmo mluví – o přímluvě. Kněz je přímluvce pro slabosti; neboť v Ep. Židům, je popřeno, že by On jako kněz měl něco společného s hříchem. On je nyní „oddělený od hříšníků“. Jeho dílo smíření mělo co činit s hříchem, a účinnost toho díla je tak úplná, že jsme učiněni dokonalými skrze tu drahou krev, která přišla do Boží přítomnosti pro nás.
Takto kněz nemá nic co činit s hříchem. Má co činit s těmi, kteří jsou zde dole v poušti světa jako takoví, kteří potřebují Jeho péči. On je kněz pro naši slabost – ne hříšnou slabost, ale slabost jako stvoření, a v místě ustavičné zkoušky a nebezpečí hříchu skrze tělo v nás. „Protož majíce velikého nejvyššího kněze, který pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího… Přistupme tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný /potřebný/.“ (Židům 4,14.16)
Na druhé straně: „Pakli by kdo zhřešil, přímluvce máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého.“ (1. J. 2,1) Všimni si zde charakteru: „Ježíše Krista“ – jakého? Toho, který nás miluje? To je zahrnuto už v té skutečnosti, že je naším Advokátem, naším Přímluvcem. Ne, je to „Ježíš Kristus, ten spravedlivý“.
Lidé se někdy ptají: Proč vůbec je potřeba přímluvy? Neznamená to nedokonalé dílo? Anebo může být, že Bůh Otec není tak absolutně pro nás jako Bůh Syn? To si nikdy nemysleme. Ale co to znamená? „Syna nad Božím domem“: Boží lid je postaven pod Jeho správu, aby když pro něj způsobil smíření, mohl jako nyní vzkříšený z mrtvých v živé síle působit jeho úplné spasení.
F. W. Grant,TLIN,29/6/2011