Lukáš 6,27.28
Bůh nás ve Svém Slovu vícekrát vyzývá, abychom milovali. Máme milovat nejen Boží děti, nýbrž také své bližní, a dokonce své nepřátele. U většiny lidí se nám to také daří, jednat s nimi laskavě. Ale jak můžeme též milovat takové, kteří nám nejsou sympatičtí, kteří nás dokonce zklamali nebo nás urazili? Nějak to přece musí být možné, jinak by to Bůh od nás neočekával.
Jako Boží děti jsme zásadně k takovému životnímu chození v lásce uschopněni; a Boží láska je skrze Ducha Svatého vylita do našich srdcí (Efezským 5,1.2; Římanům 5,5). To nám ukazuje, že láska, kterou Bůh od nás očekává, není nějaký nekontrolovatelný pocit, který člověk buď má, nebo nemá. Láska je životní postoj, který spočívá na vědomém rozhodnutí vůle.
Apoštol Pavel toužil po Filipských „srdcem Krista Ježíše“ (Fil. 1,8). Měl tedy vůči svým spoluvěřícím postoj a pocity, které vůči nim měl Kristus.
To nám pomůže, abychom jednali i s lidmi, kteří nás nenávidí a urážejí. Tu nemáme čekat, až se v nás dostaví laskavé hnutí, nýbrž připomenout si to, že Kristus zemřel také kvůli našim nepřátelům, aby je zachránil. S tímto přáním Pána se činíme zajedno, a proto začneme prostě tím, že takovému člověku, je-li to možné, činíme dobré, přejeme dobré a modlíme se za něj. Takovými skutky lásky získává Boží láska místo v našem srdci a životě.
DHIN,20/7/2016