Zde je hlubší lekce, které se máme naučit, a pro tu musíme jít zpět mimo oblast své osobní zkušenosti, až dosáhneme slavnostně vážných věcí kříže. Jestliže se Josefovi bratři mají naučit hloubce zla svých srdcí, musejí si připomenout své jednání s Josefem, když tváří v tvář lásce svého bratra ho nenáviděli, hodili ho do jámy a prodali ho do Egypta.
Tak tomu je s námi! Musíme se naučit, že v těle není nic dobrého – že je nevyléčitelně zlé – musíme jít ke kříži. Tam vidíme ukázání dokonalé dobroty v Bohu a dokonalou dobrotivost v Člověku Kristu Ježíši. Na kříži vyzařovala milost, láska a dobrotivost ve vší své nádheře. V přítomnosti této dokonalé dobrotivosti tělo zcela zavrhlo Toho, v němž byla dobrotivost ukázána. Zavrhlo Ho, plilo v Jeho tvář, posmívalo se Mu korunou z trní, přibilo Ho na kříž a vyvrhlo Ho ze světa. Každý z nás byl představován u kříže, neboť tam byla každá třída lidí, náboženská, bezbožná, vzdělaná, nevědomá, zjemnělá i hrubá – všechny zavrhly Krista Božího. Každý může říci: „Tam vidím své tělo – sebe – přivedeného před dokonalou dobrotivost, a mé tělo bez váhání – ať zaujímá jakoukoli formu – vyhlašuje svou naprostou nenávist k dobrotivosti.“ Jak to jeden řekl: „Pohled na zavrženého Krista mi zároveň ukázal mne samého, nejhlubší zákoutí mého srdce byly obnaženy a je tam Já, hrozné Já.“
Když ze zkušenosti poznávám tělo, objevuji jeho žádost a chamtivost, jeho pýchu a marnost. Objevuji skrze hořkou zkušenost, že tělo miluje zlo. Ale když přijdu ke kříži, poznávám hroznější fázi jeho charakteru, neboť tam objevuji, že tělo ve mně nenávidí dobro. H. Smith,TLIN,27/6/2011