Lukáš 23,33-34
Jak obdivuhodná je ta milost, která mohla snášet ustavičné tvrdé pronásledování, posměch, plití do tváře, vysmívání, násilí; a po hodinách takového zlého jednání stále podržet ducha klidné důstojnosti a trpělivosti; a potom se ze srdce plného čisté, aktivní lásky, modlit za Své nepřátele. Může být, že Boží dítě, které strpělo kruté jednání, může po nějaké době klidného zvažování před Bohem nalézt ve svém srdci to, že se bude upřímně modlit za ty, kteří mu činili zle, aby jim bylo odpuštěno. Ale v kolika případech bychom viděli takového ducha odpuštění právě v čase utrpení? To vyžaduje skutečné obecenství s Bohem. Není pochyb o tom, že právě toho dne bylo mnoho drahých duší přivedeno k pokání kvůli Jeho modlitbě a že od té doby jich bylo přivedeno k pokání mnohem více. Díky Bohu, v našem milostivém Pánu nemáme nic menšího, než dokonalý příklad. A ať to je ve věcech utrpení, způsobeného neprávem, anebo v nejmenších křivdách, které nám byly učiněny (které všechny nás příliš často najdou takové, že se bráníme nebo jsme rozmrzelí), neumdlévejme v modlitbě za ty, kteří nám činí zle. Jestliže nám křivdí, pak jejich jednání dělá více škody jim než nám. Moudré chápání věcí nás povede k tomu, abychom hledali jejich dobro, i když oni hledají zlo. Ale to bude skutečně jen tehdy, když v tichém obecenství s naším velebeným Pánem sdílíme Jeho vlastní milostivé hledisko. „Kristus trpěl za nás, nám pozůstaviv příklad, abyste následovali šlépějí jeho. Kterýžto, když mu zlořečili, nezlořečil zase; trpěv, nehrozil, ale poroučel tomu, který spravedlivě soudí.“ (1. Petra 2,23) L. M. Grant,TLIN,25/6/2011