Dva opačné pohledy na tutéž událost. Pro Saule byla částečná poslušnost dostatečně dobrá! Nazývá ji vyplněním slova Páně. Dokonce se tím chlubil. Pro Samuele to naproti tomu byla vzpoura. Postavil ji na stejnou úroveň jako čarodějnictví a modlářství, neboť takovou v Božích očích je. Samuel a Saul odešli už dávno každý ke svému místu. Ale toto naučení má pro nás stále velkou důležitost, totiž že částečná poslušnost je neposlušnost a vzpoura. Proto se sami zkoumejme ne lidskými standardy, které jsou vždy chybné, ale Božím slovem. Vezměme například otázku odpuštění těm, kteří nám ukřivdili. Je to úplné odpuštění nebo právě jen částečné odpuštění? Boží slovo nás učí, abychom jedni druhým odpustili tak, jako Bůh v Kristu odpustil nám (Ef. 4,32). Ananiáš a Zafira slouží jako vážné varování. Prodali majetek a přinesli část ceny s tvrzením, že je to celá částka. Kdyby prohlásili, že podrželi část pro sebe, nebyl by tu žádný problém. Bůh chce, abychom byli absolutně pravdiví, neboť jemu se líbí „pravda u vnitřnostech“ (Žalm 51,8). Jeho oči jsou příliš čisté, než aby hleděly na zlo (Abakuk 1,13), a „není stvoření, které by nebylo zjevné před obličejem toho, s nímž máme co činit“ (Žid. 4,13 – přel.). Pamatujme, že jsme kdysi byli „děti neposlušnosti“, ale že nyní máme dbát na napomenutí v 1. Petra 1,14-16: „Jakožto synové poslušní, nepřirovnávající se prvním neznámosti své žádostem. Ale jako ten, který vás povolal, svatý jest, i vy svatí ve všem obcování buďte. Jako napsáno jest: Svatí buďte, nebo já svatý jsem.“ „Aj, poslouchati lépe jest, nežli obětovati.“ (1. Samuelova 15,22) A. M. Behnam,TLIN,24/6/2011