2. Korintským 1,3.4
Ano, i skuteční věřící mohou klesnout na mysli! – Pro Božího muže Mojžíše byl tlak poměrů jednoho dne příliš. Job ve svém trvajícím utrpení došel k tomu, že zlořečil dnu svého narození (Job 3,1). Eliáš měl svůj jalovcový keř a Pavel byl po svém uvěznění v Jeruzalémě na dně. Ti všichni byli lidé s týmiž pocity jako my, i když jsou pro nás v mnoha ohledech příklady.
Pán chce každého zemdleného vzpřímit Svým slovem. Pavel zakusil tuto osobní pomoc Pána v noci. „Buď dobré mysli!“, znělo poselství k Jeho skleslému služebníkovi (Skutky 23,11 – přel.).
Důvěřujeme tomu, že dobrý Pán i dnes může a chce povzbudit? Anebo to platí jen pro věrné muže Bible? „Kteréhokoli dne vzýval jsem tě, vyslyšels mne, a obdařils silou duši mou.“ (Žalm 138,3) To je Davidova zkušenost, kterou podle Boží vůle pro nás zaznamenal. Smíme o tom být pevně přesvědčeni, že dnes můžeme se Svým Bohem prožít totéž. Jeho Slovo obsahuje nevyčerpatelnou zásobu potěšení.
Znamená to tedy, že klidně můžeme potěšování přenechat našemu Bohu? – Nikoli, neboť tu je také výzva k nám: „Potěšujte choulostivé /malomyslné/.“ (1. Tes. 5,14) Cožpak „Bůh všelikého potěšení“ nás nepotěšil také proto v našich souženích, abychom mohli dávat dále útěchu druhým?
Kolik z našich spoluvěřících je sklíčeno! – Mějme pro ně stisk ruky s porozuměním a dobré slovo! DHIN,16/7/2016