Marek 8,36.37
Někteří lidé po celý život pracují, aby investovali peníze do penzijních fondů nebo na burze. Šetrnost a plánování pro budoucnost není nic špatného, ale snem mnohých je slavná, pohodlná doba penze v luxusu v teplém klimatu, kam zima nikdy nepřijde. Ale když praskne finanční bublina, když se burza zhroutí a penzijní fond vyšumí do prázdna, mnozí nemají žádnou naději a dokonce si zoufají. Je tragicky známé, že v době ekonomického poklesu extrémně bohatí lidé, kteří jsou vůdci ve finančním a obchodním světě, si kvůli náhlému zmenšení svého bohatství vzali život. Ale je to ještě tragičtější, když nikdy neuvažovali o své duši, ani o životě po smrti. Jeden básník to řekl následovně: „Ztratit bohatství je dosti smutné, ztratit duši je víc; ale ztratit duši je taková ztráta, kterou nenahradí nic.“
Věřícím je zřejmé, že „pomíjí způsob tohoto světa“ a že my máme „lepší zboží nebeské a trvanlivé“ (1. Kor. 7,31; Židům 10,34). Je to blahoslavená věc, když jsme spokojeni ve svých okolnostech (1. Tim. 6,8; Žid. 13,5) a když nedůvěřujeme pokladům na zemi.
Peníze samy nejsou ničím zlým, ale „kořen zajisté všeho zlého jest milování peněz“ (1. Tim. 6,10). Ty skutečně pohánějí velkou část bezbožného systému světa. Proto musíme těmto věcem utíkat a chápat se věčného života. Jaká tragedie je život postavený na naději zisku v tomto světě, a přitom nedbání na nebezpečí ztráty vlastní duše v příštím světě! „Takové jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.“ (Přísloví 1,19) Pán Ježíš kladl nejvyšší cenu na duši, která je v Jeho ocenění mnohem vyšší, než celý svět. B. Reynolds,TLIN,22/6/2011