2. Paralipomenon 16,12
Judský král Aza měl ve svém životě čas, ve kterém bylo jeho srdce nerozděleně obráceno na Boha. Později jeho hluboká důvěra v Boha a jeho závislost na Něm velmi poklesly. Aza „položil tělo za rámě své“ (Jeremiáš 17,5): nemyslel na Boha, nýbrž opíral se o lidskou pomoc. Bůh jej dal varovat skrze jednoho proroka, avšak nadarmo. Ano, král dal toho proroka dokonce uvrhnout do vězení. (2. Par. 16,7-10) Kam až to ten dříve zbožný muž přišel!
Tu Aza velmi těžce onemocní. Zamyslí se nyní a obrátí k Bohu, aby se Ho přidržel tak jako dříve? Hned následující verš (16,13) nám dává odpověď: Aza zemřel, aniž by znovu našel šťastné společenství s Bohem. – Přirozeně že není chybné použít lékařskou pomoc. Aza ale to vše činil zcela podle svého dobrozdání, aniž by se ptal po Bohu a po Jeho úmyslech: „Nehledal Boha, ale lékařů.“ To je také nebezpečí pro nás dnes.
Chtějme se nechat varovat smutným Azovým příkladem. Vede snad také někdo z nás život na vlastní pěst a už nenásleduje dobrého Božího vedení? Varoval nás pak Bůh už Svým Slovem, nemocí nebo jinými ranami osudu? Chtějme Ho slyšet, aby nikdo nezatvrdil své srdce! Je třeba, abychom se k Bohu obrátili a vyznali Mu své odvrácení. Pak k nám obrátí Svou milost.
Mnohý, tak jako Aza, „počal v Duchu“ a „dokončuje v těle“ (Galatským 3,3). Proto je potřebné, abychom pečlivé zkoušeli, zda následujeme Boží hlas, anebo vlastní vůli.
DHIN,9/7/2016