Život se často zdá být pro věřící velmi neférový. Upřímně se snaží ctít Boha, každou volbu činí tak, že při ní sledují pravdu Bible a dělají, co je správné, i když by činění nesprávného stálo méně. A přece takoví věřící trpí, a dokonce zakoušejí více těžkostí než nevěřící. Většina z nás si mysli, že jednáme-li správně se správným postojem, pak že bude následovat to, co se nám zdá být nejlepší. Ale naše zkušenost a zkušenost starozákonních věřících, jako byli Jeremiáš a Josef, nám říkají, že to tak vždy není.
Jeremiáš se postavil na Boží stranu proti světským králům, prorokům a kněžím. Když tak činil, přineslo to pro něho a pro jeho rodinu jen zavržení (Jer. 18,18), a navíc pohrůžky a uvěznění (Jer. 20,2; 38,6). Někdy bylo jeho utrpení tak tvrdé, že se sám cítil jako zavržený od Boha (Jer. 15,15-18). Pohleď také na Josefa. Prožil třináct let zavržení od svých bratří, což mu přineslo otroctví, falešné obvinění, nespravedlivé uvěznění a to, že jiný, kterému osobně pomohl, ho přehlížel (1. Mojžíšova 37,2). A přece ctil Boha stále a ve všech okolnostech.
Jak bychom měli žít, když tolik našich těžkostí přichází proto, že se snažíme ctít Boha? Soustředíme se na to, co náš Pán měl na mysli, když řekl: „Blahoslavení budete, když vám zlořečiti budou… a mluviti všecko zlé o vás,… pro mne. Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích.“ (Mat. 5,11-12) Jsme blahoslavení, protože to působí, abychom se dívali pryč od tohoto světa a směrem k nebi. Toto zaměření dává správný pohled do našich životů! Pak přijmeme to, že odměna za věrnost třeba nikdy nepřijde v tomto životě! C. Salter,TLIN,13/6/2011